Myslím, že jsem se definitivně zbavila problémů se spaním. Opravdu se každý večer těším na to, až si lehnu do postele. Těším se na to, co se mi bude zdát.
Často dělávám malá a krátká cvičení- kombinace dýchacích, imaginativních, vizualizačních, relaxačních cvičení, nebo cvičení soustředěnosti.

Už se mi nestává, že bych usínala až pozdě nad ránem a vstávala polámaná, unavená a vyděšená z toho všeho, co se v noci "dělo". Ne když spím doma ve své posteli a sama.

Spánek a chvíle před ním se staly jednou z nejintimějších částí mého života. Na konci dne jsou to nejočekávanější a nejdůležitější okamžiky. Moment JEN PRO MĚ. Možná to nezní zrovna hezky, ale zatím v nich nikdo nemá a nebude mít fyzicky místo tak, aby zachoval a respektoval můj osobní prostor a nechal mě svobodnou a bez omezení.

To ale neznamená, že při tom myslím jen na sebe. Jen možná k tomu, abych měla prostor ve svojí mysli, potřebuji nerušenost pro svoje tělo. Je to obrovsky důležité...

Chci to nechat v původním znění. Chci to sem napsat, nechci to zapomenout. Vím to, ale někdy je lehčí o tom mluvit, než to dělat. 

..._-__.l...-:.-.-..::-.......

Řekl mi, že: " Je stejně důležité umět brát, jako rozdávat! "

GIVE, but don't allow yourself to be used!

Je potřeba pracovat se svými emocemi.

Kdo tak nečiní (nebo se tomu brání), nikdy nebude schopen se v životě posunout a duševně povyrůst.

 I s příchodem nových přátel může přeci zůstat v srdci stejně velké místo pro ty staré.

Jste moji přátelé a nechci vás moralizovat. Miluji vás a stojím při vás. Pro vaše chyby vás neopustím a neodsoudím!

A k těm, kterými jsem ještě nepronikla, si snažím najít cestu.

Infinity

my daily medicine

První krůček ke štěstí je přece to, že se rozhodneme, že budeme šťastní!

Veronika ist sehr nett, sagte sie.

  Přestanu říkat věty typu:

    - To je v hajzlu / v prdeli / v pytli!

    - To nezvládnu / nedám / neudělám, ani kdybych chtěla.

    - Já to poseru / zprčím / domrvím / zkoním.

   - Nemáme šanci.

   - Co budeme dělat / co si počneme?

   - Kdyby...

usmívej se

nenadávej

zpívej si

tanči

nedělej si zbytečné starosti

odpouštěj si neúspěchy

chval se za úspěchy

dopřávej si každý den lahodný čaj

Tanzan a Ekido jednou putovali blátivou cestou. Padal těžký liják. Když došli na křižovatku, spatřili tam dívku v krásném kimonu, jak se marně pokouší přejít přes rozblácenou cestu. Tanzan se dlouho nerozmýšlel, vzal dívku do náruče a přenesl ji na druhou stranu. Ekido neříkal nic a zasmušile pokračoval v chůzi, dokud je nezastihla noc v klášteře. Pak už se nemohl udržet:

"My mniši se přece nemáme přibližovat k ženám," vyčítal Tanzanovi, "a zvláště ne k těm hezkým... Je to přece pro nás nebezpečné! Proč jsi to udělal?"  

"Vždyť jsem tu dívku nechal na té křižovatce," odpověděl mu Tanzan s úsměvem, "jak to, že ty ji stále ještě nosíš s sebou?"                                                                                                                                       

                                                                                                                                                  www.lampa.cz